Co je IPO? Jak fungují primární veřejné nabídky

Primární veřejná nabídka akcií, zkráceně IPO, je první prodej akcií soukromé společnosti veřejným investorům. Po této nabídce se s akciemi společnosti může obchodovat na veřejné burze, kde je může kdokoli na volném trhu koupit nebo prodat.

„Vstup na burzu“ neznamená, že se společnost stává státním vlastnictvím. Znamená to, že si její akcie nyní může kupovat a prodávat široká veřejnost. Po vstupu společnosti na burzu se vlastnictví přesouvá z malé skupiny zakladatelů, zaměstnanců a soukromých investorů do mnohem širšího okruhu institucí, obchodních fondů a individuálních investorů.

Jakmile je společnost na burze, obchoduje se s jejími akciemi stejně jako s jakoukoli jinou kótovanou akcií na kterékoli brokerské platformě. Na Kraken například mohou klienti z USA obchodovat více než 11 000 amerických akcií a ETF.

Ve videu níže najdete všechny potřebné informace o tokenizovaných podílech a o tom, jak nově definují finanční systém.

Společnosti vstupují na burzu, aby získaly kapitál a likviditu, které jim soukromé vlastnictví obvykle nemůže snadno poskytnout. Prodej akcií veřejnosti patří k největším finančním operacím, které většina firem kdy podnikne, a důvody se zpravidla soustředí kolem několika hlavních cílů.

Mezi nejčastější motivace patří:

1. Získání peněz na financování expanze, výzkumu, náboru, akvizic nebo splacení dluhů.
2. Vytvoření veřejně obchodované tržní hodnoty společnosti, aby její akcie měly transparentní a průběžně aktualizovanou cenu.
3. Poskytnutí cesty k likviditě prvním investorům a zaměstnancům, aby mohli nakonec převést papírové bohatství na hotovost.
4. Využití veřejně obchodovaných akcií jako měny pro akvizice nebo jako forma odměňování zaměstnanců.
5. Zvýšení viditelnosti a důvěryhodnosti u klientů, partnerů a budoucích zaměstnanců.

Vstup na burzu s sebou nese také reálné náklady. Veřejně obchodovaná společnost musí každé čtvrtletí zveřejňovat podrobná finanční oznámení, zodpovídat se externím akcionářům a zvládat tlak ceny akcií, která reaguje na každou výsledkovou zprávu i titulek v médiích. Právní, účetní a upisovací poplatky spojené s IPO mohou dosáhnout desítek milionů dolarů.

Dohled je trvalý, nikoli jednorázový.

Tento kompromis vysvětluje, proč některé velké a ziskové společnosti zůstávají roky v soukromém vlastnictví. Rozhodnutí vstoupit na burzu vychází z úvahy, že přínosy přístupu ke kapitálu a tržní likviditě převažují nad břemenem odpovědnosti vůči veřejnému trhu.

IPO je strukturovaný, několik měsíců trvající proces, který společnost v pěti hlavních fázích převede ze soukromého vlastnictví na veřejně obchodovanou burzu.

Každá fáze zapojuje jiné účastníky – od investičních bank přes regulátory až po investory, kteří akcie nakonec koupí.

1. Příprava. Společnost najímá investiční banky, auditory a právníky a připravuje svá finanční oznámení.

2. Registrace u SEC. V USA společnost obvykle podává registrační prohlášení S-1, které obsahuje její prospekt.

3. Oslovení investorů. Upisovatelé zjišťují zájem potenciálních investorů (často se tomu říká „roadshow“) a pomáhají určit poptávku.

4. Stanovení ceny a alokace. Společnost a její upisovatelé stanoví nabídkovou cenu a alokují omezený počet akcií.

5. Veřejné obchodování. Akcie jsou kotovány na burze a jejich tržní cena se začíná pohybovat podle nabídky a poptávky.

Prospekt je dokument, který má největší význam pro každého, kdo chce společnosti nahlédnout pod pokličku. Popisuje finanční situaci společnosti, její obchodní model, rizika, kterým čelí, plánované využití získaných prostředků a konkrétní podmínky nabídky. V USA jej najdete v databázi EDGAR provozované SEC jako součást formuláře S-1.

SEC přímo upozorňuje na jednu věc: její přezkum IPO se zaměřuje na to, zda společnost zveřejnila požadované informace, nejde však o doporučení investice ani o posouzení, zda je cena přiměřená. Jak uvádí Investor Bulletin SEC o investování do IPO, regulatorní přezkum ověřuje soulad s informačními povinnostmi, nikoli investiční kvalitu.

Upisovatelé, obvykle syndikát investičních bank, stojí ve středu celého procesu. Radí s načasováním a cenou, kupují akcie od společnosti a dále je prodávají investorům. V konečném důsledku jsou to oni, kdo rozhoduje o tom, kdo dostane alokaci za nabídkovou cenu, a právě proto byl přístup tradičně omezený.

Společnost získává peníze při IPO tím, že emituje a prodává nové akcie. Tuto část lidé nejčastěji chápou špatně, protože ne každá akcie prodaná v rámci IPO přinese peníze samotné společnosti.

Vezměme si praktický příklad. Pokud společnost prodá 10 milionů nově vydaných akcií po 20 $, získá před upisovacími poplatky 200 milionů $. Lidé, kteří tyto akcie koupí, nyní společně vlastní podíl ve společnosti, který ještě den předtím jako veřejně obchodované akcie neexistoval. Hotovost přechází do rozvahy společnosti, kde ji lze použít k financování toho, co popisuje prospekt.

A nyní klíčový rozdíl. Akcie prodávané při IPO spadají do dvou kategorií:

• Primární akcie: Nové akcie vytvořené a prodané společností. Výtěžek obdrží společnost. Toto je část IPO zaměřená na získání kapitálu.

• Sekundární akcie: Stávající akcie prodané zakladateli, zaměstnanci nebo investory z oblasti venture kapitálu. Výtěžek obdrží prodávající, nikoli společnost. Toto je část IPO zaměřená na likviditu.

Jediná nabídka může zahrnovat obojí. Představte si společnost, která prodá celkem 15 milionů akcií: 10 milionů primárních akcií, které podniku přinesou 200 milionů $, a 5 milionů sekundárních akcií za stejnou cenu 20 $, které přinesou 100 milionů $ raným investorům vystupujícím z investice. Titulek „získáno 300 milionů $“ by byl zavádějící, protože společnost ve skutečnosti získá pouze 200 milionů $.

V prospektu přesně uvidíte, co je co. Sekce „Use of Proceeds“ (Použití výtěžku) uvádí, jak společnost plánuje naložit se získanými prostředky, a tabulky nabídky ukazují, zda stávající vlastníci prodávají akcie souběžně se společností. Z těchto dvou sekcí poznáte, zda jde v IPO primárně o financování růstu, nebo spíše o to, umožnit stávajícím akcionářům prodat část svých podílů.

IPO se často popisuje jako způsob, jak společnost získává peníze. V mnoha nabídkách však velká část výtěžku ve skutečnosti putuje raným investorům a zaměstnancům prodávajícím stávající akcie, nikoli samotné společnosti. Prospekt je jediné místo, kde je tento rozdíl jasně popsán.

Cena IPO a cena, kterou vidíte první den obchodování, jsou dvě různá čísla a jejich zaměňování patří k nejčastějším nedorozuměním. Ve skutečnosti existují tři samostatné ceny, které je užitečné chápat odděleně.

• Nabídková cena IPO: Cena stanovená pro investory, kteří získají alokaci před zahájením veřejného obchodování. V dřívějším příkladu jde o 20 $.

• Otevírací cena: Cena, za kterou se akcie poprvé začne obchodovat na burze při otevření trhu.

• Tržní cena: Průběžně se měnící cena, kterou následně vidí každý. Je určována nabídkou a poptávkou na volném trhu.

Společnost může stanovit cenu svého IPO na 20 $, ale akcie se při silné poptávce může otevřít na 28 $, nebo pod 20 $, pokud je poptávka slabá. Nabídková cena je vyjednaná mezi společností a jejími upisovateli, zatímco otevírací cenu určuje trh. Proto se tyto dvě hodnoty často neshodují.

Rozdíl mezi nabídkovou a otevírací cenou má v akademickém výzkumu svůj název: podhodnocení IPO. Podle dat profesora Jaye Rittera z University of Florida dosáhla americká IPO v roce 2024 v první den obchodování průměrného výnosu 15,3 % a za celé období 1980–2025 činil průměr prvního dne 19,0 %. Během internetové bubliny v letech 1999–2000 vyskočil tento průměr prvního dne přibližně na 65 %.

Skok v první den může vypadat jako peníze zadarmo, ale je dobré si ujasnit, komu vlastně připadnou. Investoři, kteří získají akcie za nabídkovou cenu, z každého nárůstu profitují. Investoři, kteří nakupují až po zahájení obchodování, platí vyšší tržní cenu a z nárůstu nezískají nic. Individuální investoři tradičně patřili do druhé skupiny – a právě tento rozdíl má přístup k IPO na Kraken zaplnit tím, že způsobilým klientům zpřístupňuje nabídkovou cenu IPO (více o tom níže).

U nově uvedených akcií s vysokou cenou umožňují zlomkové akcie, například ty nabízené na Kraken, otevřít pozici bez nutnosti pořídit celou akcii.

Přístup byl tradičně omezený. Většina akcií v IPO se alokuje institucionálním investorům a bonitním klientům upisovacích bank, protože tyto vztahy upisovatelům pomáhají umístit velký blok akcií rychle a spolehlivě.

Někteří brokeři způsobilým retailovým klientům přístup k alokacím v IPO nabízejí. Populární emise bývají často přeupsány, což znamená, že poptávka investorů převyšuje počet dostupných akcií. V takovém případě nemusí individuální investor získat žádné akcie, nebo jen částečně realizovat požadovaný objem. Jak uvádí Investor.gov ve vysvětlení, proč jednotlivci často obtížně získávají akcie z IPO, rozhodnutí o alokaci leží především na upisovatelích a emitující společnosti.

Je zde jedna nenápadná, ale důležitá nuance. Nákup akcie první den obchodování není totéž co přístup k nabídkové ceně IPO. Když nakupujete v den uvedení, kupujete od jiného účastníka trhu za tržní cenu. Nabídková cena je cena, kterou společnost a její upisovatelé stanoví ještě před zahájením obchodování.

Kraken tuto nabídkovou cenu zpřístupňuje způsobilým klientům a způsob, jakým to funguje, závisí na tom, kde žijete. Během období pro podávání žádostí v rámci IPO můžete podat indikaci zájmu za nabídkovou cenu IPO (plus poplatek), aniž byste museli čekat na uvedení akcie na burzu. O alokaci rozhodují upisovatelé IPO na základě poptávky, takže není garantována, a veškeré neumístěné prostředky se vracejí na váš účet.

V USA tuto možnost nabízíme prostřednictvím tradičního akciového produktu od Kraken. Pokud získáte alokaci, jsou akcie připsány na váš účet v okamžiku uvedení společnosti na burzu, bez blokace.

V EHP a v řadě dalších regionů mají způsobilí klienti místo toho přístup k IPO xStocks. Ty nabízejí cenovou expozici vůči ceně IPO místo vlastnictví akcií, a pokud získáte alokaci, jsou v okamžiku uvedení společnosti na burzu na váš účet připsány tokeny IPO xStock. IPO xStocks nejsou akciemi a nezakládají žádná hlasovací ani akcionářská práva. Přístup k IPO je v současnosti dostupný ve většině regionů s výjimkou Velké Británie, Kanady a Austrálie.

Jakmile společnost vstoupí na burzu, mění se její povinnosti, vlastnická struktura i chování její akcie. Soukromá společnost, která mohla fungovat v tichosti, se nyní řídí veřejným harmonogramem.

Současně dochází k několika změnám:

• Společnost začíná s pravidelným veřejným reportingem, včetně čtvrtletních a ročních finančních oznámení předkládaných regulátorům.
• Cena její akcie se nyní mění nepřetržitě v závislosti na obchodní aktivitě, výsledcích hospodaření, zprávách a širších tržních podmínkách.
• Zaměstnanci a první investoři se často musí vypořádat s obdobím blokace, než mohou své akcie prodat.
• Společnost může později získat další peníze prostřednictvím navazujících emisí akcií, konvertibilního dluhu nebo jiného financování z veřejných trhů.

Období blokace si zaslouží pozornost, protože přímo ovlivňuje nabídku akcií. Blokace je dohoda, která stávajícím akcionářům zakazuje prodávat své akcie po stanovenou dobu po IPO, obvykle kolem 180 dní, i když se podmínky liší emisi od emise. Jejím účelem je zabránit tomu, aby vlna stávajících držitelů (například současných zaměstnanců nebo investorů rizikového kapitálu) začala prodávat a potenciálně akcii zahltila hned po jejím uvedení na burzu.

Když blokace vyprší, může být najednou obchodovatelných velké množství dříve zablokovaných akcií. Tento nárůst dostupné nabídky může přidat tlak na pokles a volatilitu ceny akcie, v závislosti na tom, kolik držitelů se rozhodne prodávat. Přehled dohod o blokacích při IPO na Investor.gov popisuje, jak tato omezení fungují a proč stojí za to sledovat data konce platnosti.

Vypršení blokace je plánovaná a předem oznámená událost. Liší se od neočekávaného pozastavení obchodování nebo situace, kdy se společnost prostě rozhodne neprodávat. Znalost data blokace předem patří k pečlivé analýze každého IPO.

Investice do společnosti, která nedávno vstoupila na burzu, s sebou nese rizika, která u zavedených veřejně obchodovaných firem nenajdete, a to především proto, že je k dispozici méně veřejné historie, podle které by se daly hodnotit. Pochopit jednotlivá rizika ještě před nákupem je rozdíl mezi informovaným rozhodnutím a sázkou na hype.

Mezi hlavní rizika patří:

1. Omezená veřejná finanční historie. Společnost, která je na burze deset let, má za sebou 40 čtvrtletí zevrubně prověřených výsledků. Čerstvě kótovaná společnost jich může mít dvě, což ztěžuje ocenění.

2. Vysoká počáteční volatilita. Akcie společností, které právě vstoupily na burzu, mohou prudce kolísat, protože trh teprve zjišťuje, jakou má firma hodnotu, aniž by měl delší historii obchodování, o kterou by se mohl opřít.

3. Prudký růst v první den obchodování odráží omezenou nabídku, ne hodnotu. Prudký růst v první den obchodování může pramenit z omezené nabídky akcií a krátkodobého nadšení, nikoli z udržitelných základů podnikání.

4. Konec blokace. Jakmile omezení skončí, může se nabídka obchodovatelných akcií náhle zvýšit, což může tlačit cenu dolů.

5. Duální struktura akcií. Některé společnosti vydávají akcie, které dávají zakladatelům nepoměrně velký hlasovací podíl, a veřejným akcionářům ponechávají jen omezený vliv na správu firmy.

6. Důvod získávání kapitálu. Společnost může vstupovat na burzu proto, že potřebuje peníze, nikoli proto, že dosáhla udržitelné ziskovosti. Tyto obavy najdete v prospektu v části věnované rizikovým faktorům.

Stojí za to si zapamatovat tuto větu: IPO sice umožní veřejnosti do společnosti investovat, ale samo o sobě z ní nedělá dobrou investici.

Jedním z přístupů, kterými někteří investoři zvládají volatilitu nově kótovaných akcií, je budovat pozici postupně, a ne najednou. Náš průvodce průměrováním nákladů (dollar-cost averaging) vysvětluje, jak může rozložení nákupů v čase zmírnit dopad krátkodobých cenových výkyvů.

IPO je jednou ze tří hlavních cest, kterými se soukromá společnost může dostat na veřejné trhy. Rozdíly spočívají v tom, zda se získává nový kapitál a jakým způsobem se akcie dostávají k investorům. Stručné srovnání tyto rozdíly jasně ukazuje.

• IPO. Získání kapitálu a uvedení akcií na burzu. Nové akcie se obvykle vytvářejí a prodávají investorům prostřednictvím upisovatelů.
• Přímý vstup na burzu (direct listing). Veřejné kótování stávajících akcií. Často se zaměřuje na zajištění likvidity pro stávající držitele, nikoli na získání nového kapitálu.
• Fúze se SPAC. Sloučení s již veřejně obchodovanou akviziční společností (shell company). Soukromá firma se stává veřejnou prostřednictvím fúze se speciální akviziční společností (SPAC).

Přímý vstup na burzu se obejde bez vydávání nových akcií i bez upisovacího syndikátu. Stávající akcionáři jednoduše zpřístupní své akcie k obchodování na burze, což zajistí likviditu, ale obvykle nepřinese společnosti nový kapitál. SPAC neboli speciální akviziční společnost je veřejně obchodovaná schránková společnost, která nejprve získá peníze a následně najde soukromou firmu, se kterou se sloučí a prostřednictvím této fúze ji uvede na burzu.

Každá z těchto cest má své kompromisy v nákladech, rychlosti, výši získaného kapitálu i v regulatorním zacházení. IPO zůstává nejběžnější variantou, pokud je hlavním cílem společnosti získat při kótování kapitál. Širší pohled na to, jak se kótované akcie srovnávají s digitálními aktivy coby investicí, nabízí náš průvodce porovnávající akcie a krypto.

Situace. Investor se dočte, že známá softwarová společnost vstupuje na burzu, a chce se zúčastnit. Cena IPO je stanovena na 22 $ za akcii. Nadšený z informací otevírá ráno v den kótování svou brokerskou aplikaci, připraven nakoupit „za cenu IPO“.

Postup. Když se s akcií začne obchodovat, neotevře se na 22 $. Silná institucionální poptávka vyžene otevírací cenu na 31 $. Investor, který nechápe rozdíl mezi upisovací a otevírací cenou, nakoupí 100 akcií za 31 $ v domnění, že se dostal úplně na začátek.

Výsledek. Během následujících týdnů počáteční nadšení opadne a akcie se vrací zpět k 24 $, jak se trh ustálí na reálném ocenění. Investor je zhruba 23 % v minusu oproti své vstupní ceně, přestože se akcie stále obchoduje nad upisovací cenou 22 $. Raní akcionáři a instituce, které získaly akcie za 22 $, jsou v zisku. Nováček, který nakoupil za 31 $, nikoli.

Klíčové ponaučení. Upisovací cena a cena, kterou jednotlivec zaplatí v den kótování, jsou obvykle dvě různá čísla. Nákup při otevření znamená zaplatit tržní cenu danou poptávkou. Získat přístup k upisovací ceně znamená vstoupit ještě před zahájením veřejného obchodování. Vědět, co přesně děláte, a být ochotný počkat, místo abyste honili růst v první den, je jeden z nejužitečnějších návyků, které si nový investor do IPO může osvojit.

Oprávnění klienti mohou získat přístup k upisovací ceně IPO společnosti, nikoli pouze k tržní ceně po zahájení veřejného obchodování.

V době, kdy je otevřeno okno pro přihlášení, můžete podat indikaci zájmu, přičemž váš přístup je oceněn stejnou upisovací cenou IPO, jakou dostávají velcí investoři, navýšenou o poplatek. Jak tento přístup funguje, závisí na tom, kde žijete, a obě cesty se v jednom důležitém ohledu liší.

Celý proces navazuje na účet, který už máte:

1. Aktivujte obchodování s akciemi. Vytvořte si účet Kraken a vyplňte dotazník vhodnosti, abyste si zpřístupnili akcie.

2. Podejte indikaci zájmu. Vložte prostředky a zvolte, kolik chcete vyčlenit, ještě než se okno pro přihlášení uzavře.

3. Získejte alokaci. Alokace určují upisovatelé IPO podle poptávky. Alokace není zaručena a nepřiděluje se podle pořadí přihlášení. Prostředky, které nebyly alokovány, se vracejí zpět na váš účet.

4. Připsání alokace v den kótování. Pokud vám byla alokace přidělena, připíše se vám na účet v den, kdy společnost vstoupí na burzu, a to bez blokace. V USA obdržíte samotné akcie. V EHP a dalších regionech obdržíte tokeny IPO xStock, které kopírují cenu podkladové akcie.

Nyní víte, co je IPO, jak při něm společnost získává peníze, proč se upisovací cena a cena v první den obchodování tak často liší a proč získat přístup k upisovací ceně IPO není totéž jako koupit akcii až po jejím uvedení na burzu. Tyto znalosti nejlépe využijete, když podle nich můžete přímo jednat.

S přístupem k IPO na Kraken můžete získat upisovací cenu IPO (plus poplatek), místo abyste čekali, až se s akcií začne obchodovat. V době otevřeného přihlašovacího okna podáte indikaci zájmu, upisovatelé rozhodnou o alokacích (alokace tedy není zaručena a nealokované prostředky se vrací) a v případě, že vám alokace bude přidělena, připíše se vám na účet v den kótování společnosti, a to bez blokace.

Zaregistrujte se na Kraken ještě dnes a požádejte o přístup k dalšímu IPO na platformě.